Jindřich Chalupecký, historik umění, překladatel, výtvarný a literární teoretik a kritik vyrůstal v rodině lékaře se širokými kulturními zájmy, studoval filozofickou fakultu, ale studia nedokončil. Mnohem více ho formoval filozofické samostudium a intenzivní kontakty s výtvarnými umělci jeho generace, zájem o literaturu, ale také o vztah kultury a politiky. Stal se z něj levicový intelektuál a organizátor Bloku výtvarných umělců, a šéfredaktor Listů pro umění a filosofii. Byl autorem eseje Svět, v němž žijeme, který se posléze stal manifestem Skupiny 42.  Po roce 1948 Chalupecký nesměl publikovat. V padesátých letech působil jako vedoucí výtvarník Ústředí lidové kultury a teoretik designu. V šedesátých letech mohl znovu publikovat, vydal knihu Skutečnost umění, soubor statí věnovaných poválečnému modernímu umění. Stal se kurátorem Galerie Václava Špály a umožnil uskutečnění nejradikálnějších výstav konce šedesátých let u nás. Po roce 1969 se opět stal nežádoucím a znovu nesměl veřejně působit a publikovat. Jeho mezinárodní reputace a kontakty však i přesto umožnily zachovat částečné spojení české neoficiální scény se zahraničím. Mezi jeho díla vydaná samizdatově patří například kniha Na hranicích umění či Úděl umělce - Duchampovské meditace. Byla po něm nazvána Cena Jindřicha Chalupeckého, určená českým výtvarným umělcům do 35 let.