Malíř Ferdinand Engelmüller pocházel z rodiny pražského rukavičkáře. Pro svůj nesporný talent byl roku 1889 bez zkoušky přijat   na pražskou akademii do krajinářské školy Julia Mařáka, kde působil až do roku 1894. Věnoval se kresbě, olejomalbě i grafice. Jeho největším přínosem bylo zavedení pastelové techniky do krajinomalby, v níž byl uznávaným mistrem. Byl zastáncem hesla „Maluji jak vidím“. Jeho obraz Na mrtvém rameni Labe byl roku 1891 vystaven na Zemské jubilejní výstavě v Praze. Stal se záhy známým a vyhledávaným malířem. V roce 1903 se v Rudolfinu konala jeho první velká výstava, po níž následovala řada dalších. Hojně vystavoval nejen v Praze a v Čechách, ale také v celé Evropě. Roku 1897 založil v Praze vlastní malířskou školu, která postupně vychovala mj. O. Nejedlého, J. Šetelíka, O. Štáfla, M. Chodounskou, J. Olexu, M. Dostálovou a mnoho jiných malířů. V prostorách svého ateliéru a školy každoročně pořádal velké výstavy ve prospěch hladovějících dětí a Letního domova. V roce 1922 vyšel první sešit jeho díla Cesty k malířskému umění. Celé dílo později vyšlo knižně v několika vydáních. Je autorem velké řady krajinomaleb, především z jeho milovaného Polabí, Vysočiny, Šumavy, ale i Prahy, dále několika cyklů (Česká krajina, Praha), a mnoha dalších děl.