PhDr. Jan Blahoslav Kozák studoval teologii a filosofii v Brně, Edinburghu, Vídni, Halle a Praze. Stal se evangelickým duchovním, ale vyučoval i na středních školách. V roce 1921 byl jmenován docentem a v r. 1933 i profesorem filosofie na FF Karlovy univerzity. Spoluzakládal Pražský filosofický kroužek, byl redaktorem Laichterovy filosofické knihovny. Pracoval v Čs. straně národněsocialistické a v letech 1935-39 byl i poslancem parlamentu. V roce 1939 emigroval do USA, kde přednášel. Pracoval krátce i v americké diplomacii. V roce 1945 zastupoval ČSR v UNESCO. V roce 1948 byl jmenován děkanem FF KU. Po uvěznění jeho syna komunisty (již před 25. 2. 1948) byl zřejmě donucen zachovat novému režimu loajalitu a tak zůstal na fakultě až do roku 1958. Publikovat už ale nemohl, vycházely pouze jeho překlady. Jeho dílo sahá od logiky a noetiky přes etiku až k ontologii. Soustředil se na otázku, zda úsilí o uskutečňování mravních hodnot je současně naplňováním vyššího smyslu mravního řádu universa. Boha chápal jako duchovní ideál, pro který se člověk rozhodl žít. Po roce 1945 formuloval zásady kontextualismu. Ke Kozákovým nejvýznamnějším dílům patří Essay o vědě a víře (1924), Ježíš ve víře a skepsi (1929), Noetika (1946), Principy ontologie a jejich důsledky (rukopis 1971).