Ladislav Stroupežnický se narodil v jihočeských Cerhonicích. Neměl žádné literární vzdělání. Po dvou třídách reálky v Písku se stal praktikantem na velkostatku, kde byl jeho otec správcem. V roce 1867 se pokusil o sebevraždu poté, co se domníval, že zastřelil člověka. Přestože mu výstřel roztrhl patro a utrhl nos, přežil a následně strávil téměř devět měsíců na pražské klinice. Tato událost změnila celý jeho život. Vrátil se do Cerhonic, kde měl za úkol uspořádat cerhonický zámecký archiv. V roce 1871 mu byla uveřejněna první povídka v Humoristických listech. Stroupežnický se přestěhoval do Prahy a v humoristickém psaní pokračoval. Přispíval i do Lumíra, Šotka a Palečka. V Praze se stal úředníkem první české Pojišťovací banky (1872-75) a poté magistrátním písařem (1875-1882). Na doporučení F. A. Šuberta, ředitele po požáru nově otevřeného Národního divadla, se stal v roce 1882 jeho dramaturgem a v této funkci působil až do své smrti. Je autorem více jak deseti dramatických děl. Nejvýznamnějším dílem je veselohra Naši furianti, dále pak Zvíkovský rarášek, Na Valdštejnské šachtě a Paní mincmistrová, podle níž byl později natočen film Cech panen Kutnohorských. Stroupežnický jako dramaturg nebyl příliš oblíbený, ale jeho přísnost a vysoké nároky na dramatiky pomohly získat divadlu už od počátku vysoký kredit. V červenci roku 1992 Stroupežnický onemocněl tyfem a dne 11. 8. 1892 umírá.