Leopolda Dostalová (23. 1. 1879 - 27. 6. 1972) byla jedna z největších českých hereček své doby, role matky v Čapkově stejnojmenném dramatu byla údajně psána právě pro ni. Od roku 1899 vystupovala ve smíchovské Aréně, později v Národním divadle, Divadle na Vinohradech později pak opět v Národním. Od roku 1969 do roku 1971 pak i přes pokročilý věk hrála v Divadle za branou. Hostovala i v zahraničí - ve Varšavě, Záhřebu a Lublani. Ve filmu se objevila jen sporadicky - např. v Kouzelném domě a Pohádce máje. Několikrát vystupovala i v televizních pořadech a inscenacích. V letech 1924 a 1946 obdržela titul laureátky státní ceny a roku 1947 i titul Národní umělkyně. Roku 1958 obdržela Řád práce.

Karel Dvořák (1. 1. 1893 - 28. 2. 1950) byl český sochař. Od roku 1913 studoval na pražské Akademii. Dostudoval až po válce v roce 1919 u profesora Štursy. Vliv Štursy a italského renesančního sochařství se projevil v Dvořákových raných dílech, jako např. Svatý Václav či Podobizna choti. Později se přiklonil k sociálnímu civilismu, mezi jeho díla té doby patří Kamelot nebo Do Ameriky. Mezi jeho monumentální tvorbu patří Pomník Legií pro pařížský hřbitov Pére-Lachaise či sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. Ke konci života se přikláněl k historismu a inspiraci českou barokní tvorbou. Sem patří díla Tragédie, Život a osud nebo socha Masarykových vnuků na pražském Petříně. Dvořák byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze a členem spolku Mánes.