Smuteční řeč přítele Filipa Uhlíka, z pohřbu 9. března 2020

"Milá Báro, vážená maminko paní Evo, milý Jardo, Ondřeji, Evo.

Vážení pozůstalí, Vážení smuteční hosté.

Život jsou z valné části, ne-li zcela, naše vztahy. Právě na nich tak jasně vnímáme, že se

život odvíjí někdy jinak, než bychom si přáli, nepochopitelně. Markův nečekaný odchod je

pro mě právě takovou událostí.

V našich vztazích byl Marek nepřehlédnutelný. Moc hezky to o něm vyjádřil jeho bratr

Ondřej, když o Markovi říkal “Bylo ho všude plno”. Bylo ho všude plno. Asi také proto nyní

tak zřetelně chybí.

Každý jsme Marka znali ze své perspektivy a přece v řadě ohledů velmi shodně.

Myslím, že pro něj bylo nejvíce charakteristické životní nasazení. Pokud byl o něčem

přesvědčen, že je potřeba se nasadit, dělal tak s ohromnou energií.

Osobně jsem měl velký respekt před jeho vztahem k celé rodině, úctou k rodičům, i k lidem,

o kterých věděl, že jim má být oporou. Byl jsem svědkem jeho moc hezkého vztahu k oběma

synům, Štěpánkovi a Šimonkovi. Vzpomínám si na to, jak jsme si kdysi společně hráli s

auty, jeho kluci mne pak za několik dní odměnili věnováním vlastnoručně vyrobeného

náramku - jak jinak - z plastové lahve. Potěšilo mne ale, že to byl dárek osobní. Mám ho

dosud vystavený na svém pracovním stole. Častokrát, když jsme Marka zvali k nějaké

společné aktivitě, slýchávali jsme: “kluci, rád bych, ale dnes jdu pomoci mamince koupat

nemocného tátu”. Pokud vím dělal to několikrát v týdnu pravidelně po řadu let. Tatínek

Jaroslav pro Marka hodně znamenal, byl mu vzorem.

Marek byl bezpochyby obětavý. Nasadit se totiž dokázal i mimo rodinu. V poslední době

navštěvoval kamaráda, který vážně onemocněl. Dokázal ho podpořit asi nejvíce tím, že mu

pomohl dívat se na nemoc bez přehnaných emocí, střízlivě, statečně a chlapsky. Dozvěděl

jsem se následně, že ta Markova přítomnost mu k šťastnému překonání nemoci velmi

pomohla.

To jeho velké nasazení si žádalo čas a tedy podporu a toleranci nejbližších, především ale

manželky Báry.

V jedné lidské vlastnosti mi Marek zůstane vzorem. Marka jsem nikdy neslyšel si moc

stěžovat na život. Nelitoval se, jak to často děláváme, ačkoli vím, že mu život přinesl pravé

zkoušky. Jedinou výjimkou bylo, když si stěžoval na nachlazení.

V našich vztazích se Marek projevoval také svým humorem. Měl pro něj smysl, pohotovost a

dokázal zaujmout. Měl-li někdo vyložit vtipnou historku, vždy jsme si v duchu přáli, aby volba

padla na Marka, úspěch pak býval zaručený. Potěšit humorem často dokázal i své

bezprostřední spolupracovníky, pokud vím, těšila je jeho přítomnost.

Když zmiňuji vystupování Marka v našich vztazích, musím zmínit i noblesu jeho chování. Měl

velký cit pro galantnost. Nestalo, že by opomněl něčí narozeniny, či výročí. Uměl darovat

květiny a vyjádřit laskavé přání. Já sám jsem měl ve zvláštní oblibě s Markem společně

obědvat. Velmi mě přitahovalo pozorovat, s jakou noblesou dokáže stolovat. Postupně jsem

vypozoroval, že při jídle ctil jasný a pevný řád. Myslím, že to byla důležitá známka

Markových vloh. Marek měl totiž velký organizační talent. Dokázal si do posledního detailu

představit průběh jakkoli náročné společenské události. Uměl ji připravit scénář, rozdělit

úlohy a těšilo jej, když se pak události přímo účastnil. Vždy jsem věděl, že bude-li za

organizaci společenské akce odpovědný Marek, mohu si být jist úspěchem. Nikdy jsem se v

této věci nemýlil.

Jeho osobní specifickou dovedností bylo také vaření, měl naprosto jasné názory na to, co ve

kterých pokrmech nesmí chybět a co do nich naopak nepatří.

Pokud hovořím o Markovi, nemohu nezmínit jeho veřejné působení. Marek k němu měl

nadání, bylo významnou součástí jeho bytí a myslím si, že mu Marek také hodně ze svého

života odevzdal. Občas jsme si o povídali o smyslu takového veřejného působení, zejména

ve vztahu k jiným životním hodnotám. Mám pocit, že jsme tak nějak to naše povídání nikdy

zcela neuzavřeli a nechali je s otevřeným koncem.

Mám hezké vzpomínky na příležitosti, kdy jsme si přáli vše dobré k narozeninám a svátkům.

Vím, že jsme v momentu podání rukou a podívání se vzájemně do očí měli oba na zřeteli

hodnoty, které byly důležité pro nás oba společně i pro každého zvlášť.

V Markovi odešel dobrý člověk. Děkuji, že jsem mu mohl být nablízku."