Profesor Matija Murko byl významným slavistou. Narodil se v Drstelji u Ptuje. Slavistiku studoval od roku 1880 na Vídeňské univerzitě u profesora Miklošiče, poté zde několik let pracoval jako soukromý docent slovanské filologie. Roku 1902 se stal profesorem na univerzitě v Grazu, kde strávil dalších patnáct let. V roce 1909 mu byl udělen čestný doktorát na pražské Karlově univerzitě. V letech 1917 až 1920 působil na Filosofické fakultě v Lipsku. 23. října 1920 vystoupil se svojí pražskou přednáškou O předchůdcích ilyrismu. Sjednocení Jihoslovanů a stal se prvním profesorem jihoslovanských jazyků a literatury na nově zformovaném Semináři pro filologii jihoslovanskou Filosofické fakulty Karlovy univerzity. V roce 1923 převzal celý Seminář, který reorganizoval. Spoluzaložil časopis Slavia a v letech 1922 - 1939 jako jeho redaktor přitáhl mezi jeho spolupracovníky vědce a slavisty z celé Evropy. Roku 1929 byl pověřen svoláním a organizováním prvního sjezdu slovanských filologů. Pražská slavistika se jeho zásluhou stala moderní vědou a získala mezinárodní prestiž. Byl také významnou osobou pražské inteligence, přátelil se s I. Hribarem (prvním velvyslancem Království SHS v Československu), T. G. Masarykem a K. Kramářem. Murko byl rovněž jedním ze zakladatelů Slovanského ústavu. Pod jeho vedením se v letech 1932 - 1941 stal ústav významným vědeckým pracovištěm a centrem vědeckého života. Murko celoživotně publikoval, psal německy, ale přednášel česky. Neocenitelný je jeho přínos v oblasti literární historie, etnologie a filologických a knižních pojednání. Jeho posledním dílem jsou Paměti. Patřil k poslední generaci renesančních slavistů, jakým byl v 19. století Pavel Josef Šafařík, nebo první předseda Slovanského ústavu Lubor Niederle.